Jiří Bajtler

S lítostí a žalem v srdci vám oznamujeme, že nás navždy opustil pan Jiří Bajtler.

Velkou část svého života strávil tím, že z oslíků (které spousta lidí považuje za hloupé) vychovával spolehlivé, pracovité, ale především věrné kamarády. Později, když už nebyli potřeba k práci na poli, našli využití u malých dětí, ke kterým se Nor i Ivánek chovali vždy opatrně, jako kdyby věděli, jak snadno by jim mohli ublížit.

Ještě něco bych chtěl sdělit. Za ta léta života se zvířaty a především s osly, jsem vycítil, že existuje něco těžce pojmenovatelného. Něco jako přenos určité energie. Někdy nazývané intuice nebo tušení. Nedá se to ovládat, ani zapnout nebo vypnout čili ani zpeněžit. A to je dobře. Ale existuje to. Zvířata, ale i lidi mezi nimi dlouho žijící, cítí, ale jen cítí, nikoliv rozumově, ale jen pocitem, nebezpečí nebo špatnost, ohrožení. Především zvířata jsou schopná vnímat a především převzít od svého chovatele i určitou fobii, třeba strachu před něčím nebo někým, ale i radost z něčeho. Třeba ze společenství dětí nebo pocitu konání něčeho dobrého.

(Jiří Bajtler)